(Komentář koordinátorky komunikace v Klimatické koalici pro Lidové noviny z 25. října 2022)
Už za několik týdnů proběhne nejdůležitější světová konference o klimatu tohoto roku. Česko na ní tentokrát sehraje významnou roli. Jako země předsedající Evropské unii totiž budeme letos za Evropu na summitu vyjednávat právě my. Přesto se Česko chystá na konferenci s ostudou, a to rovnou dvojitou. O co jde? A proč v ochraně klimatu hledíme na záda už i zemím jako Maďarsko a Polsko?
Letošní konference OSN o klimatu začne 6. listopadu v egyptském Šarm aš-Šajchu. Proběhne do značné míry ve stínu energetické krize a geopolitických zvratů posledního roku. Klima ale nikam nemizí. Navzdory ustupující pozornosti médií jde rychle do tuhého a ke kritické hranici oteplení o 1,5 °C dospějeme už během několika let.
Jen v posledních měsících udeřila po světě nebývalá série extrémních událostí, jejichž souvislost se změnou klimatu už velmi rychle potvrzují i různé atribuční studie. Úmorná vedra příznačná stále vyššími teplotními rekordy, rozsáhlé požáry a vyschlé řeky od Evropy, přes Asii až po Ameriku, či emblematické povodně, které koncem léta zalily třetinu Pákistánu. V Česku lehly popelem rozsáhlé lesy v okolí Hřenska a dým z požáru mohli cítili lidé až na Vysočinu.
Predikce do budoucna jsou temné. Vědci úpěnlivě volají po poklesu emisí skleníkových plynů do roku 2030 na polovinu. Emise ale stále rostou. Situace je akutní a klimatická konference musí doručit výsledky! Dobrou zprávou je, že hlavní řešení klimatické tísně i energetické bezpečnosti je stejné. Lidské i finanční zdroje je třeba napnout k masivnímu rozvoji energetických úspor a obnovitelných zdrojů - uleví se klimatu i domácnostem.
Současná vláda v tomto pootočila české kormidlo správným směrem. Po letech až nábožného vzývání jádra se v Česku konečně řeší i obnovitelné zdroje. Zlepšuje se legislativa pro fotovoltaiku, agrivoltaiku i pro komunitní energetiku. Ambice jsou ale stále nízké a v řadě ohledů vězíme stále v minulosti. Stáváme se přitom pomalu skanzenem nejen vedle západní Evropy, nýbrž i mezi sousedy z Visegrádské čtyřky.
Do světa na klimatický summit se Česko chystá vyjet s dvojí ostudou. Tu první vládě vyšil rozsudek v procesu klimatické žaloby. Dlouhodobě trestuhodnou nečinnost Česka, potažmo rozhodujících ministerstev, v ochraně klimatu letos v červnu potvrdil soud. Vina je sice hlavně dědictvím minulých vlád, ani ta současná ale zatím příliš přesvědčivý postoj nepředvedla. Soudní ostudu naopak ministerstva dále prodlužují tím, s jakou nevolí se k rozsudku staví.
Druhou nohu české klimatické ostudy tvoří klimatické finance. Celosvětový úspěch v ochraně klimatu je možný pouze tehdy, budou-li jednání spravedlivá. Kdo udělal svinčík, musí také uklízet. Na summit se tento princip propisuje v podobě diskuse o tzv. klimatických financích, které bohatší regiony s historicky významnými emisemi přislíbily zranitelným zemím sedícím na opačné straně jednacího stolu. Česko ve srovnání historických emisí přepočtených na hlavu vévodí evropským žebříčkům. Do tzv. Zeleného klimatického fondu přitom nepřispíváme ani korunou. A to i narozdíl od zemí jako Slovensko, Maďarsko nebo Polsko! Uhelné Polsko i orbánovské Maďarsko nás podle údajů energetické agentury IRENA ostatně předběhly už i v instalované kapacitě obnovitelných zdrojů...
V Česku se tak dlouho nadávalo na Green Deal, až jsme si nevšimli, že už zaostáváme i za zeměmi vedenými nejskalnějšími evropskými konzervativci. Pomůže nám role eurounijního lídra na klimatickém summitu OSN pohlédnout za horizont zatuchlé české kotliny a uklidit si konečně energeticko-klimatický svinčík na vlastním dvorku?
