fbpx
Evropa vypouští do ovzduší víc skleníkových plynů, než říkají statistiky

Evropa vypouští do ovzduší víc skleníkových plynů, než říkají statistiky

Evropské chemičky vypouštějí do atmosféry větší objemy fluorovaných uhlovodíků (známých také jako F-plyny), než uvádějí. Vyplývá to ze zprávy Švédské federální laboratoře pro testování a vývoj materiálů (EMPA).

 

Evropa do ovzduší vypouští o 60-140 % větší objemy nebezpečného skleníkového plynu HFC-23, než říkají oficiální čísla. Píše se to ve studii, kterou EMPA uveřejnila v odborném časopise Geophysical Research Letters. Fluorované plyny se používají v chladících zařízeních, klimatizacích nebo při výrobě polymerových hmot jako je například Teflon.

Například Itálie vypouští do ovzduší desetkrát až dvacetkrát větší objemy HFC-23, než uvádí ve statistikách. Potenciál globálního oteplování (index, který pomáhá určit příspěvek konkrétního plynu ke globálnímu oteplování) HFC-23 je přitom 14.800krát větší, než potenciál CO2.

Více než dvojnásobné množství fluorovaných plynů vypouštějí do atmosféry také Nizozemsko a Velká Británie. Emise Francie a Německa podle studie odpovídají uváděným statistikám.

„Považujeme to za skandální,“ řekla Clare Perry, která zastupuje nevládní organizaci Environmental Investigations Agency, EurActivu.

V současné době neexistuje žádná právní úprava, která by výrobce nutila k omezování emisí plynu HFC-23. Země, které se v minulosti připojily ke Kjótskému protokolu, musí shromažďovat statistiky o svých emisích a informovat o nich OSN.

„Národní státy mají povinnost emise HFC-23 deklarovat. Jejich informace vycházejí z toho, co jim řeknou výrobci (chemikálií),“ řekl EurActivu Stefan Reimann z EMPA.

Pokud by Evropa měla k dispozici informace ověřené podobným způsobem, jako to nyní udělala EMPA, mohlo by jí to podle Reimanna pomoci i v mezinárodních jednáních ke klimatu.

„Jak můžeme po rozvojových zemích jako je Čína nebo Indie požadovat v rámci Kjótského protokolu správné informace o emisích, když si je není schopna zajistit ani Evropa?,“ říká.

Vědci data pro svou analýzu sbírali pomocí speciálního měřiče proudění prachových částic Medusa, který umožňuje vyhodnotit informace až o 50 halogenových uhlovodících a je schopen určit jejich původce. Měření probíhala na výzkumné stanici Jungfraujoch ležící v Bernských Alpách.

Vzhledem k tomu, že HFC-23 vzniká prakticky pouze při výrobě chladícího plynu HFC-22, „jsme schopni přesně určit jejich zdroj“, uvedl Reimann.

EMPA tak za zdroj vyšších italských emisí HFC-23 označila „jediného producenta HFC-22 na západ od Milána“. Je jím fabrika společnosti Solvay Solexis ve městě Spinetta Marengo.

Mluvčí belgické společnosti Solvay Erik de Leye EurActivu sdělil, že „švýcarskou publikaci firma četla a informace prošetřuje“.

Mluvčí potvrdil, že emise HFC-23 v italské továrně Solexisu vznikly, ale dodal, že se „obtížně“ posuzuje, zda došlo také k jejich uvolnění do atmosféry.

HFC-23 je plyn s obrovským potenciálem globálního oteplování a má navíc i mimořádně dlouhou životnost v atmosféře (tato doba se odhaduje na 270 let).

Komisařka pro klimatické změny Connie Hedegaard v lednu oznámila, že evropské průmyslové podniky nebudou v rámci evropského systému obchodování s emisemi CO2 (ETS) moci své investice do snižování emisí skleníkových plynů řešit nákupem kjótských kreditů vydávaných na likvidaci plynu HFC-23 (EurActiv 24.1.2011 ).

Z odhadů ekologického think-tanku Sandbag vyplynulo, že evropské podniky v letech 2008-2009 v 84 % případů v rozvojových zemích investovaly do nákupu emisních kreditů vydávaných v Číně a Indii projektům na likvidaci HFC-23 a kysličníku dusného. Podle kritiků systém motivoval čínské a indické firmy k umělé produkci HFC-23, neboť náklady na jeho likvidaci byly výrazně nižší než výnosy z prodeje kreditů.

Dánsko nedávno ostatní členské státy EU vyzvalo, aby offsety HFC-23 v neobchodovaných sektorech nepočítaly jako příspěvek k plnění národních klimatických cílů.

Pod iniciativu se zatím podepsalo 16 členských zemí EU. Například Itálie patří ale mezi země, které do podobných projektů hodně investovaly a na seznamu jí také nenajdeme.

Clare Perry z Environmental Investigations Agency uvedla, že by EU v rámci probíhající revize nařízení k F-plynům měla firmám uložit povinnou likvidaci veškerých emisí HFC-23.

„Pokud by každá evropská země každému výrobci ukládala likvidaci odpadních plynů HFC, a ti by dokázali, že k jejich likvidaci došlo, problém by to velmi jednoduše vyřešilo,“ uvedla.

 

Zdroj: http://www.euractiv.cz/zivotni-prostredi/clanek/evropa-vypousti-do-ovzdusi-vic-sklenikovych-plynu-nez-rikaji-statistiky-009078


Vytisknout