„Snižování emisí skleníkových plynů je nejen cestou k řešení klimatické krize, ale také příležitost k řešení krize ekonomické. Na tom se shodují prakticky všichni a ukazují to i výsledky práce našeho mezinárodního týmu expertů,“ říká Martin Bursík. „Energetická náročnost českého hospodářství je o 45 % vyšší než ve vyspělých státech EU, v produkci skleníkových plynů na hlavu patříme mezi evropské rekordmany. Politika ochrany klimatu přináší konkrétní recept na změnu. Energetické úspory, obnovitelné zdroje energie a čisté technologie povedou k nízkouhlíkové ekonomice a zároveň přinesou větší konkurenceschopnost a nová pracovní místa,“ konstatuje ministr Bursík.
Politika navazuje na evropský klimaticko-energetický balíček. Obsahuje sadu konkrétních nástrojů a opatření, které povedou ke snižování produkce skleníkových plynů. Vyčísluje potenciál úspor emisí v jednotlivých odvětvích:
* V sektoru energetiky existuje potenciál snížení o 13 milionů tun díky dalšímu využití obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny a tepla (9 milionů tun a výrobě elektřiny ze zemního plynu (4 miliony tun).
* V oblasti konečné spotřeby energie (v domácnostech a komerční sféře) existuje potenciál snížení emisí o 6 milionů tun. Největší potenciál je ve snižování energetické náročnosti budov, použití úspornějších spotřebičů a instalaci efektivnějších svítidel.
* V průmyslu existuje potenciál snížení emisí o 4 miliony tun. Lze jej dosáhnout hospodárnějším nakládáním s teplem a elektrickou energií, jako je například využití pohonů s variabilní rychlostí, zavedení tepelného hospodářství apod.
* V dopravě přináší rostoucí efektivita vozidel snížení emisí o 2 miliony tun. K tomu je třeba přičíst také snížení emisí o 1 milion tun díky dosažení 10% podílu biopaliv, což zajišťuje již schválený klimaticko-energetický balíček.
* Další snížení emisí přináší zalesnění části nevyužívané zemědělské půdy (3 miliony tun) a opatření v zemědělství, jako je například poutání uhlíku v orné půdě a zvýšení efektivity (2 miliony tun).
Navrhovaná opatření lze rozdělit také podle nákladů. Některá, například zvyšování energetické účinnosti v budovách, průmyslu a v dopravě, znamenají čistý ekonomický přínos. Náklady jsou více než kompenzovány úsporami z nižší spotřeby energií. Jiná opatření, například obnovitelné zdroje energie a plyn, vyžadují vyšší náklady. V praxi je třeba kombinovat obojí.
Příkladem opatření, které pomůže emise výrazně snížit, je dotační program Zelená úsporám. České roční emise CO2 budou o víc než milion tun nižší, ale lidé také ušetří každoročně tři miliardy korun za vytápění a budou dýchat čistší vzduch. Využití obnovitelných zdrojů soukromým sektorem je zase efektivně motivováno atraktivními tarify výkupních cen energie.
„Důležité je i naše každodenní chování. Výměna klasické žárovky za úspornou například ušetří až 80 % elektrické energie, zateplením domu se dá uspořit i více než polovina energie a tím i snížit účty za topení. Na státu je, aby lidem takovou volbu usnadňoval a ekologické chování se vyplácelo. S ochranou klimatu se musí počítat v každodenním rozhodování úřadů,“ konstatuje ministr Bursík.
„Hlavní odpovědnost za odvrácení razantních globálních změn podnebí přirozeně nesou vyspělé státy, které také vypouští nejvíce skleníkových plynů. Především samy musí dále snižovat exhalace – a musí také pomoci rozvojovým zemím adaptovat se na měnící se podnebí. Pro ilustraci: zatímco Česká republika produkuje přes 14 tun skleníkových plynů na obyvatele a rok, Čína vypouští v přepočtu dvaapůlkrát méně, Indie sedmkrát a Keňa třiadvacetkrát méně. Přitom právě tyto a další chudé země patří mezi nejohroženější, “shrnuje ministr Bursík.
Jakub Kašpar, tiskový mluvčí MŽP
Zdroj: www.mzp.cz
