Summit v Durbanu se chýlí ke svému konci a má velkého konkurenta v Bruselu. Konference zřejmě skončí tradičně v ranních sobotních hodinách. Včera aliance malých ostrovních států, nejchudší země a africké státy podpořily pozici EU: mandát pro vytvoření nové dohody, která zahrne i státy mimo Kjótský protokol, do roku 2015. Tato dohoda by pak měla vstoupit v platnost nejspíše po roce 2020. Pokud by tato snaha byla přijata jednomyslně, představovala by tak trochu reminiscenci akčního plánu z Bali (z roku 2007).
USA, které představují největší překážku v posunu jednání, od středečního večera (přijel Todd Stern) mění rétoriku a vyjadřují plánu EU podporu. Nutno ovšem podotknout, že nepotvrzují dvě základní charakteristiky, tj. že dohoda bude na stole do r. 2015 a že závazky budou od roku 2020 právně závazné. I tak je ale změna v americké rétorice vnímána jako pozitivní vývoj.
Brazílie se dle posledních informací nezdráhá mandát/roadmap podpořit, čeká se na Čínu. Zdá se však, že Indie s tím tak jednoduše souhlasit nebude. Každopádně to, že se nejvíce ohrožené a chudé státy postavily za EU, je významná věc, která dokládá skutečnost, že G77 je velmi nejednotná skupina, v níž mezi malými a početnými státy a velkými ekonomikami jako je Brazílie, Indie nebo Čína zeje velká propast.
Důležité je však zdůraznit, že pokud v Durbanu nebude navržen proces, jak zvýšit závazky ke snižování emisí ještě před rokem 2020 (tedy závazky z roku 2010, které se přilepily ke Kodaňské dohodě), nemůžeme být s výstupem příliš spokojeni, i když se každý (a částečně i organizace občanské společnosti) bude snažit prodat konferenci jako úspěšnou.
Na druhou stranu by shoda na tom, že režim po roce 2020 bude právně závazný pro největší emitenty (s ohledem na kapacity, ale i všechny ostatní státy UNFCCC), byla významným precedentem, ačkoli se k ní dospívá za hodně dlouhou dobu. EU může hodně získat (v případě úspěchu), ale i hodně ztratit. Connie Hedegaardová na dnešní tiskové konferenci neskromně opakovala, že EU byla hlavním katalizátorem současného procesu.
Můžeme ale čekat cokoli, USA snažící se rozdělit malé rozvojové země a stáhnout Čínu a Indii na svou stranu snižováním ambicí, ALBA země (latinskoamerické státy vedené Bolívií) bojkotující proces jako greenwashing, snahu přesvědčit rozvojové státy máváním peněženkami a jiné možné scénáře.
Jan Doležal
