Komentátoři se vesměs shodují, že vyhlídky na novou celosvětovou klimatickou dohodu jsou mizivé. Velcí světoví hráči vyjednávání o dohodě odkládají a počítají se začátkem její platnosti v roce 2020 a později. Přesto se jaká malá naděje jeví nová prohlášení a možné postoje dvou rychle se rozvíjejících se ekonomik – Číny a Indie.
Je to vůbec poprvé, co Čína uvedla časový rámec pro snižování svých skleníkových plynů. Deklarovala, že po roce 2020 je ochotná přijmout závazný kvantifikovaný cíl pro snižování emisí. Čína je v absolutních číslech největším producentem těchto plynů současnosti, její hospodářství je energeticky i emisně velmi náročné. Experti předpokládají, že bod zlomu ve vypouštění uhlíkových emisí v Číně může nastat nejdříve v roce 2030.
Pozice Indie má možnost se změnit v souvislosti s její snahou stát se součástí Rady bezpečnosti OSN. Podpora ze strany rozvojových zemí totiž může být součástí dohody o aktivnější podpoře Indie pro vyjednávání nové právně závazné klimatické dohody. V případě aktivnější podpory pro novou dohodu ze strany velké asijské země by se zvýšily i šance na prodloužení Kjótského protokolu a ambicióznější závazky ze strany rozvinutých zemí.
