Stejně jako pro rok 2020 by měla mít Evropa do roku 2030 tři klimaticko-energetické cíle, tvrdí nevládní organizace a evropské asociace zaměřující se na energetickou účinnost a obnovitelné zdroje. Otázkou je, zda takový přístup nalezne podporu mezi členskými státy. Jisté to má zatím pouze cíl pro emise oxidu uhličitého.

V Evropské unii se naplno rozběhla debata o nových klimaticko-energetických cílech, které by měly členské státy přijmout pro rok 2030. Tento týden o návrhu Evropské komise jednali ministři životního prostředí a průmyslu, kteří se sešli v irském Dublinu (EurActiv 22.4.2013).

Jednou z hlavních otázek je samotný počet cílů. Evropská komise napevno počítá s limitem pro emise skleníkových plynů. Až v druhé řadě se ale hovoří o závazku pro obnovitelné zdroje energie a částečnou podporu má také cíl pro energetické úspory (EurActiv 20.2.2013).

„Všechny tři cíle by se měly projednávat dohromady. Neměli bychom vybrat pouze jeden a doufat, že se dostane také na ostatní. Ty cíle se vzájemně doplňují,“ tvrdí v rozhovoru pro bruselskou redakci EurActivu odborník na energetiku a energetickou účinnost Bernard Laponche.

Samotný klimatický závazek podle jeho názoru nedokáže zajistit další důležité cíle, kterými jsou energetická bezpečnost a ekonomický rozvoj, zejména v chudších regionech. V minulosti se přitom Evropská unie pozorně zaměřovala na tři globální cíle: bezpečnost dodávek, společenský a hospodářský rozvoj a klimatickou změnu, říká Laponche.  

„Debata by se měla podle mého názoru nejprve zabývat otázkou energetických úspor nebo účinnosti. Dále by se měla zaměřit na podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. Za třetí je třeba zajistit snížení emisí skleníkových plynů,“ domnívá se. Nestačí podle něj pouze redukce emisí CO2, snižovat by se prý měly emise všech skleníkových plynů včetně metanu.  

Pokud by Evropa definovala pouze závazek pro klima a ostatní cíle by byly spíše druhořadé, hrozí podle Laponche riziko, že je politici vyhodnotí jako méně důležité. Může prý také vzniknout dojem, že závazky by se ve skutečnosti měly týkat pouze skleníkových plynů a konkrétně možná pouze CO2.

„Původní myšlenka tří dvacetiprocentních cílů pro rok 2020 byla skvělá, protože politici museli podpořit všechny tři,“ dodal.

Třikrát do roku 2030

„Tyto tři sektory stojí při sobě. Stejně tak by měly i cíle,“ tvrdí také Koalice pro energetické úspory, Evropská rada pro obnovitelnou energii a asociace Climate Action Network Europe. Tyto celoevropské organizace vyzvaly před jednáním v Dublinu ministry členských zemí, aby podpořili přijetí všech tří závazků.

Udržitelný systém založený na obnovitelných zdrojích a energetických úsporách podle nich posiluje konkurenceschopnost, hospodářský růst a zaměstnanost. Navíc prý posiluje vedoucí roli EU na poli technologií. Evropské unii by prý také poskytl silnější hlas při vyjednávání o globální klimatické smlouvě, která by měla být připravena v roce 2015.

„Všechny tři cíle by se měly rozvíjet ve vzájemné provázanosti. Ambiciózní cíle pro energetické úspory a obnovitelné zdroje by měly být brány v potaz při definování evropského cíle pro emise skleníkových plynů,“ píše se v dopise, který asociace zaslaly ministrům.  

Ucelenou trojici cílů zatím podpořila například Francie ústy své ministryně životního prostředí a energetiky Delphine Bathové. Podporu by mohly získat také od dalších zemí, jako je Švédsko, Dánsko, Rakousko nebo Německo.

Česká republika dala již v minulosti najevo, že nesouhlasí se stanovením cíle pro obnovitelné zdroje energie (EurActiv 19.9.2012). Největšího odpůrce naleznou klimaticko-energetické závazky s velkou pravděpodobností v Polsku, které minulý rok zablokovalo také jednání o cestovní mapě k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050.

ZDROJ: EurActiv.cz