Česká republika by se neměla dopředu vzdávat potenciálních zásob břidlicového plynu, které mohou přispět k zabezpečení dodávek energie, domnívají se zastánci těžby z nekonvenčních ložisek. Kritici ale upozorňují na environmentální rizika, zejména na možnost kontaminace pitné vody. Letos by mělo být jasněji v tom, jak ČR k břidlicovému plynu přistoupí.

Ani České republice se nevyhýbá živá debata o budoucnosti nekonvenčních ložisek zemního plynu. Podle předpokladů by se na českém území mohly nacházet určité zásoby, a to zejména v Podkrkonoší, na Valašsku, jižní Moravě a Berounsku. Průzkum těchto ložisek je ale prozatím zastaven a místní obyvatelé proti těžbě břidlicového plynu protestují.

„Náš postoj je jednoznačný, těžbu nemůžeme v České republice připustit,“ tvrdí Jiří Malík z koalice občanských iniciativ STOP HF, která dlouhodobě prosazuje zákaz metody tzv. hydraulického štěpení.  

„Tento problém je černobílý, buď budeme těžit a zkoumat nebo si neznečistíme pitnou vodu,“ uvedl na workshopu k tématu břidlicového plynu, který se minulý týden konal na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Zkušenosti ze Spojených států amerických podle něj ukazují, že v břidlicových zónách dochází k poškození zdraví obyvatelstva. I vzhledem k tomu by se prý proto neměla metoda hydraulického štěpení přenášet do České republiky ani do Evropy.

Spojené státy jsou symbolem „břidlicového boomu“, který zemi výrazně pomohl na cestě k energetické soběstačnosti. Proto se o těžbě plynu z nekonvenčních ložisek uvažuje také v Evropě, která by se ráda zbavila zejména závislosti na dovozu ruského plynu. Nejvíce myšlenku těžby břidlicového plynu prosazuje Polsko, v řadě členských zemí EU je ale přístup skeptičtější.

Česká vláda by měla letos na podzim představit změny v legislativě, která se týká stanovování průzkumných území a povolování průzkumu a těžby. Mezitím by mělo do roku 2014 platit na průzkum i těžbu moratorium. V ČR již ale vznikly iniciativy poslanců a senátorů, které chtějí hydraulické štěpení zakázat.

Kritici metody poukazují zejména na nebezpečí znečištění zdrojů pitné vody a na další environmentální rizika. „Jako představitelka samosprávy případného průzkumem dotčeného území už přes rok trvám na nesouhlasu s průzkumem a případnou těžbou břidlicového plynu na území Českého krasu,“ řekla na workshopu starostka Berouna Šárka Endrlová.

„Podmínky pro metodu hydraulického štěpení v České republice ani v Evropě dle mého názoru nejsou. Efektivní, ekonomické, racionální a environmental-friendly použití dané těžební metody nevidím, a proto jí říkám ‚ne‘,“ řekl spolupořadatel workshopu, český europoslanec Pavel Poc (S&D).

„Můj postoj k průzkumu, který by se mohl provádět v ČR, je pozitivní. V Česku mohou existovat určité zásoby metanu, který se ještě nedostal do konvenčních ložisek a může se těžit metodou hydraulického štěpení,“ řekl na druhé straně Stanislav Benada, expert v oblasti geologie, který se podílel na vytipování břidlicových ložisek na Valašsku.

Rizika, která existují v souvislosti s technickou činností v krajině, lze podle něj eliminovat. Pomůže prý především dostatečná informovat osob, které v dané lokalitě žijí. Zastánci těžby například zdůrazňují, že ložiska plynu se nacházejí v hloubkách okolo 1,5 km, zatímco zásoby pitné vody leží maximálně 500 metrů pod zemí.

„Průzkum je důležitý pro to, aby Česká republika věděla, jestli tady nějaký potenciál existuje a jestli je možné jej komerčně využít,“ dodal Benada. Bránit průzkumu, aniž by bylo známo, jaké výsledky může přinést, je proto podle něj „nerozumné“.

Jak ale upozornil Radim Mžyk z Českého báňského úřadu, zásoby břidlicového plynu v ČR nejsou žádným způsobem ověřené. Je tak prý těžké posoudit, zda by měla těžba pro Česko pozitivní efekt a pomohla zvýšit energetickou bezpečnost.

ZDROJ: EurActiv