Ze současného geopolitického vývoje je zřejmé, že se nacházíme na prahu významné změny a přechodu k jinému typu energetických systémů, které budou zahrnovat větší množství obnovitelných zdrojů. Tato tranzice je zásadní pro energetickou bezpečnost i řešení probíhající klimatické krize.
Bezpečnost zásobování Evropy zemním plynem je ohrožena v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Současná závislost Rusku je výsledkem nedostatečné koordinace energetických politik. Nutnost snižovat závislost na Rusku je příležitostí k širšímu přehodnocení energetických politik. Závislost na fosilních palivech je pro Evropu dlouhodobě rizikem, místo nahrazování dodávek fosilních paliv z jiných zdrojů je proto potřeba prioritizovat úspory a přechod na obnovitelné zdroje energie.
Budoucnost energetických systémů bude zřejmě zahrnovat větší množství intermitentních zdrojů. Předpokladem funkčnosti takových systémů je robustní a propojená infrastruktura. Je tedy potřeba opustit koncepci energetiky fungující v ostrovním provozu a budovat propojený systém založený na kooperaci zúčastněných zemí. Více koordinace prospěje i vnější energetické politice, obzvláště při společném vyjednávání kontraktů na dodávky fosilních paliv.
