Co dělat?

V dnešní době již existuje možnost např. odebírat elektřinu z tzv. zelených tarifů. Svými penězi tak můžeme podporovat pouze obnovitelné zdroje. Na vlastní dům si můžeme nainstalovat fotovoltaiku, dům zateplit, a k topení si pořídit tepelné čerpadlo. Také vodu lze ohřívat pomocí solárních panelů. To samé můžeme po domluvě se sousedy realizovat i v bytovém domě. Rozhodně netopme uhlím. S energií obecně musíme šetřit. V zimě je lepší se místo přetápění doma trochu přiobléct. Netopme a nesviťme v místnostech, ve kterých netrávíme čas. Důsledně zhasínejme. Nakupujme úsporné žárovky a spotřebiče. Místo v sušičce sušme prádlo na vzduchu. I když k tomu stále větší vedra v létě vybízí, z hlediska klimatu je kontraproduktivní si pořizovat klimatizaci. A nakonec - neobývejme zbytečně velké nemovitosti.  

Doprava je velkým producentem emisí, zejména letecká a inidividuální automobilová. Tyto dva druhy dopravy bychom měli co nejvíce omezit. Vždy, kdy je to možné, bychom pro bližší vzdálenosti měli upřednostnit veřejnou dopravu, zejména vlakovou. Když už musíme letět, můžeme se alespoň pokusit námi vyprodukované emise neutralizovat tím, že podpoříme nějaký offsetový projekt. Pokud se pro změnu neobejdeme bez auta, je vhodné se vyhnout autům s naftovým pohonem a zejména pak autům s vysokou spotřebou, např. dnes tolik oblíbeným SUV či jiným zbytečně velkým autům. Vhodnější volbou je auto na zemní plyn, nebo ještě lépe auto elektrické. Auta můžeme sdílet s jinými lidmi, nebo si je půjčovat. Když někam jedeme, dbáme na tzv. carpooling, tedy na to, aby byla kapacita co nejvíce využita - do práce např. můžeme svézt souseda, nebo se naopak svezeme s někým jiným, atd. Měli bychom se pokusit omezit krátokdobé cesty do velkých vzdáleností, a obecně všechny cesty, které nejsou nezbytně nutné (např. pracovní schůzky, které by šlo vyřešit pomocí videokonference). Pro svou dovolenou volme bližší destinace. Když už někam dál jedeme, snažme se alespoň v dané destinaci pobýt co nejdéle. Ve měste používejme co nejvíce MHD a bezmotorovou dopravu, nebo choďme pěšky.

Každý den používáme a spotřebováváme velké množství věcí, aniž bychom přemýšleli o energetické a emisní náročnosti jejich výroby a následné recyklace. Jde nejen o obalové materiály a papír, ale také o naše oblečení, elektroniku, nábytek, stavební materiály, a mnohé další. Všechny předměty představují také enormní tlak na spotřebu přírodních zdrojů – např. vody, kovů, půdy a dalších. Lidstvo všech zdrojů, které nám naše planeta nabízí, využívá v míře několikanásobně přesahující kapacitu Země nám tyto zdroje poskytovat dlouhodobě a udržitelně. Jinými slovy – spotřebováváme na dluh budoucích generací, ale také na úkor živé přírody. K životnímu prostředí a ke klimatu se můžeme chovat ohleduplně pouze pokud obecně snížíme svou spotřebu, a naopak vše, co užíváme, udržíme co nejdéle v oběhu. I když to odporuje naší ekonomice, která je postavena na neustálém růstu, limity naší planety lidstvo stále více nutí k tomu, aby upustilo od své konzumní a spotřební kultury. Je třeba méně nakupovat, častěji pořizovat věci z druhé roky, věci opravovat, využívat opakovaně a co nejdéle. Můžeme také více věci vyměňovat s ostatními. Snažíme se preferovat věci z lokálních zdrojů, které k nám neputují z velkých vzdáleností. Pokud máme bankovní účet, snažme se jej mít u banky, která nepodporuje fosilní průmysl. Nepřehánějme to s dárky. Dávejme věci s nízkou uhlíkovou stopou - třeba domácí výrobky, něco ekologického, zážitek či peníze věnované na environmentální účely. 

Přírodě i své vlastní duši velmi pomůžeme, když se aktivně začneme starat o přírodu, ať už formou jejího čištění, realizací vlastních adaptačních a mitigačních opatření, aktivní podporou jejích přirozených sebeobnovovacích schopností, nebo případně finanční podporou ekologických projektů. Na vlastní zahradě či pozemku, nebo na jiné vhodné ploše se můžeme věnovat pěstování a péči o stromy, podporovat druhovou biodiverzitu, udržovat půdu bohatou na živiny a edafon, tzv. živou složku půdy (patří k ní např. žížaly a larvy hmyzu), a zvyšovat tak schopnost půdy zadržovat vodu i vázat uhlík. Důležité je nepoužívat chemii a při estetické úpravě klást důraz na vytváření funkčního ekosystému a pestrého biotopu, které je často v rozporu s konvenčními estetickými představami soudobé společnosti (na krátko střižený trávník např. neposkytne živočichům úkryt ani potravu). Můžeme třeba postavit hmyzí hotel, ptačí budky, nebo si pořídit vlastní včelín. Vhodný je též zadržování vody, ať už tvorbou různých tůněk, rybníčků, nebo obnovováním meandrů na tocích, či sběrem dešťové vody, nebo s pomocí tzv. zelených střech. Zadrženou vodu pak můžeme využít jak pro pěstování zeleniny, tak i pro napájení stromů a živočichů během dlouhých období sucha.

Energie se spotřebovává také při výrobě a recyklaci obalů. Snažme se nakupovat co nejméně obalů a věcí na jedno použití. V případě potavin je vždy lepší nakupovat převážně primární plodiny, které nebývají balené. Používejme pro nákup opakovaně použitelné nádoby či sáčky.  A to jak v obchodech, tak i např. když si objednáváme jídlo v restauraci, nebo když si kupujeme nápoj s sebou. Odpad, který přesto v naší domácnosti vznikl, bychom vždy měli důsledně třídit. Velkým hříchem zejména českých domácností je tendence netřídit organický odpad, tzv. bio. Zbytky potravin či rostlinný odpad by neměl končit na skládce či ve spalovně, nýbrž v kompostu či v hnědém odpadkovém koši. Tím přispějeme k návratu organických látek zpět do přírody (ve formě hnojiva), nebo umožníme např. výrobu bioplynu. Pokud bioplynová stanice v místě našeho bydliště není, pokusme se její výstavbu prosadit.

Každý z nás by se v dnešní době měl zamyslet nad tím, jak moc v rámci svého zaměstnání přispívá či naopak škodí životnímu prostředí a ochraně klimatu. Měli bychom odmítnout práci ve firmách, které se na devastaci klimatu a životního prostředí podílejí, a naopak si vybrat práci, v rámci které k ochraně klimatu a životního prostředí naopak můžeme přispět. Velice přínosná je také aktivní snaha o ozelenění fungování firmy či organizace, v níž pracujeme. Je možné třeba v práci založit tzv. „zelený tým“, který bude prosazovat nebo přímo realizovat ekologizaci provozu. Sepište si v práci směrnice, podle kterých se provoz bude řídit. Najměte si firmu, která vám doporuší opatření pro úspory energie, začněte odebírat zelenou elektřinu, omezte spotřebu papíru, recyklujte, pro catering volte potraviny s nižší uhlíkovou stopou, neivestujte firemní peníze do fosilních projektů, a nastavte pravidla pro výběrová řízení z ohledem na uhlíkovou stopu dodavatele. Zaměstnanci by neměli být nuceni jezdit na zbytečné pracovní cesty a mělo by být umožňováno co nejvíce pracovat na dálku. Pozor také na tzv. greenwashing – zelená opatření by měla mít skutečný efekt a nebýt jen na oko.

Je důležité, aby se pro ochranu klimatu nadchlo co nejvíce lidí. Mluvte proto s lidmi o klimatické krizi, a o tom, jak klima chránit. Buďte svým životním stylem a aktivitami příkladem ostatním. To, co děláme my sami, můžeme prosazovat také v rámci svého bezprostředního okolí. Proč k odběru zelené energie, nainstalování fotovoltaiky, či pořízení popelnice na bioodpad nemotivovat vedení firmy, organizace, bytové družstvo, čí vlastníky bytových jednotek v domě? Proč si nepromluvit se svým zaměstnavatelem o dopadech činnosti podniku na životní prostředí? Můžeme také přispět šířením povědomí o problematice klimatické krize a získávat tak nové spojence pro ochranu klimatu. Ať už mezi kolegy a kolegyněmi v práci či zájmovém klubu, nebo třeba mezi sousedy a sousedkami v domě, či mezi našimi přáteli. Promluvme si také s pedagogy ve škole našich dětí - připravují děti dostatečně na život v měnícím se klimatu? Mluvi s nimi o tom? 

Emisně náročná je i produkce a spotřeba potravin. Celosvětově je obrovským problémem plýtvání potravinami, kterých se aktuálně vyhodí až jedna třetina. V rozvojových zemích je to kvůli nedostatečným možnostem skladování, v rozvinutých zemích pro změnu nadspotřebou a zbytečným vyhazováním toho, co lidé nakoupili, ale nesnědli. Kromě toho, že bychom neměli potraviny vyhazovat, je vhodné také volit převážně potraviny, které mají menší uhlíkovou stopu, tj. při jejich výrobě a přepravě vzniklo co nejméně emisí. Vhodnější jsou potraviny lokální než-li ty dovážené (i když v případě některých potravin je to naopak), a podstatně menší uhlíkovou stopu má rostlinná strava oproti stravě živočišné, zejména masu. Především u hovězího masa je potřeba pamatovat na metan, který skot vylučuje svým metabolismem, nebo na deforestaci způsobenou neustálým hledáním nových pastvin a ploch pro pěstování krmných plodin. Snížením konzumace prospějeme také svému zdraví a naopak se méně podílíme na utrpení hospodářských zvířat chovaná v průmyslovém zemědělství.