Tentokrát živly udeřily náhle, za oběť padlo mnoho lidských životů. Přicházejí naléhavé otázky: Jak je možné, že jsou povodně tak často, čím jsou způsobeny, co bude dál? Můžeme se nějak bránit?
Povodně jsou následkem intenzivních srážek; pokud je už krajina vodou nasycena, voda přímo odteče do toků, které se mohou rychle rozvodnit. Tato situace patří mezi ty, jež nazýváme extrémními, avšak jejich občasný výskyt není nic mimořádného, lijáky, bouře a povodně byly vždy. V současné době je však počasí přece jen celkově jiné než donedávna, protože žijeme uprostřed mohutné globální změny klimatu, jejímž nejvýraznějším (nikoliv jediným) projevem je oteplení. Světová věda se shoduje v tom, že hlavní příčinou je zvýšení obsahu takzvaných skleníkových plynů v ovzduší, mezi něž patří oxid uhličitý vznikající při spalování všech typů fosilních paliv (uhlí, ropy, zemního plynu) i další látky; jsou většinou přítomny v ovzduší přirozeně, avšak v důsledku lidské činnosti se jejich obsah výrazně zvyšuje (například oxidu uhličitého je dnes v atmosféře o 40 procent více než v minulosti).
Výzkumy klimatologů z poslední doby potvrzují, že situace se stává skutečně dramatickou. Vědci tvrdí, že v mnoha klíčových parametrech se klimatický systém nachází již mimo rozsah přirozených fluktuací, v jejichž rámci se rozvinula a až dosud prosperovala naše společnost a ekonomika. Tyto parametry zahrnují globální průměrnou teplotu při zemi, zvýšení hladiny moří, úbytek ledovců a další jevy, patří k nim i extrémní hydrometeorologické situace: častější vysoké úhrny vodních srážek, ničivé větry, bouře, horké vlny, silné mrazy či suchá období. Nemůžeme říci, že ta či ona konkrétní povodeň či jiná událost byla způsobena globální klimatickou změnou, avšak s velkou mírou jistoty můžeme tvrdit, že jejich frekvence i mohutnost se v jejím důsledku zvyšují.
Změna klimatu probíhá se zvyšující se rychlostí před našima očima a je prakticky jisté, že bude probíhat i po několik dalších desetiletí téměř jistě s ještě větší intenzitou. Je zřejmé, že by se mělo udělat všechno pro to, aby se další průběh - po dvou či třech desetiletích - zpomalil a postupně zmírnil. To se však netýká bezprostředních důsledků nebo toho, co nás čeká v nedaleké budoucnosti.
Zde musíme být připraveni na to, že povodně budou spíše častější, mohou zasáhnout kdykoliv a kdekoliv, nezabráníme jim. Příprava začíná u krajinných úprav s cílem zvýšení retenční kapacity území, schopnosti krajiny zadržovat vodu. Znamená to budovat meze, retenční rybníčky, přizpůsobovat, revitalizovat nivy potoků a řek, budovat suché poldery, přizpůsobit kultivaci. Zároveň bychom měli připustit, že řeky se občas rozvodní a zaplaví určité území, proto nezastavovat záplavová území, aby se přebytek vody měl kam rozlít, a pochopitelně i proto, abychom jednoduchým způsobem předešli možným škodám.
Náš integrovaný záchranný systém patří v evropském i světovém měřítku k velmi dobře organizovaným a fungujícím. Předpovědní služba je na vysoké úrovni stejně jako práce krizových štábů, hasičského záchranného sboru a dalších složek. Přesto je zřejmé, že i zde je nutno leccos zlepšit. Zajisté budou provedeny důkladné analýzy poslední živelní katastrofy, které padlo za oběť tak nečekaně mnoho lidských životů. Současná povodeň by měla proto být pochopena jako výrazné memento. Připravme se na to, že podobné události mohou udeřit znovu dříve, než jsme byli v minulosti zvyklí, dosavadní poznatky o desetiletých či stoletých vodách už neplatí.
prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., senátor PR
