Ve svém článku pro Financial Times Johan Rockström, autor konceptu planetárních hranic, vysvětluje důvody pro vyhlášení stavu globální klimatické nouze. Podle známého švédského profesora ze Stockholmského centra resilience by akce na záchranu potřebných ekosystémů měla být adekvátní riziku, kterému v souvislosti s jejich ztrátou čelíme. Budoucím generacím nesmíme odepřít jejich právo na stabilní a odolnou planetu!

 

Planeta již není stabilní

Johan Rockström poukazuje na jasné důkazy probíhající klimatické krize. Naše planeta již není stabilní a na staré jistoty týkající se počasí a klimatu se již nemůžeme spoléhat. Jak jinak si vysvětlit to, že např. letos v červnu byly v sibiřské části Arktidy naměřeny teploty přesahující o 10 stupňů Celsia dlouhodobý sezónní průměr? Polární oblasti se oteplují mnohem rychleji než zbytek světa a rychle z nich odtává obrovské množství ledu. Velkým problémem je i deforestace v Amazonii, která se v důsledku může dokonce namísto pohlcovače uhlíku stát jeho zdrojem.  

Podle vědce jsou současné změny bezprecedentní a představují pro lidstvo ohromné riziko: „Posledních 10 000 let od konce doby ledové bylo klima na Zemi neobvykle stabilní a mírné, a také předvídatelné, zejména v porovnání s předchozími miliony let. Díky tomu se mohla naše společnost rozvinout do podoby, kterou známe dnes. S každou dekádou se vědci musí dívat dál a dál do minulosti aby našli srovnatelné atmosférické podmínky. V roce 2025 dosáhne koncentrace skleníkových plynů úrovně, která zde nebyla 3 miliony let. V té době byla průměrná teplota o 3-4 stupně teplejší a hladiny oceánů o 20 metrů vyšší. Lidské a ekonomické dopady takového oteplení budou strašné.“ Rockström varuje, že každý stupeň oteplení průměrné globální teploty znamená ztrátu optimální klimatické zóny pro jednu miliardu lidí. Jde o takové zóny, které lidem umožňují pěstování potravin a práci venku. Do roku 2070 by údajně mohly být zasaženy až 3 miliardy lidí právě ztrátou optimální klimatické zóny. To by samozřejmě vedlo k hladomorům, obrovské migraci a ke konfliktům.

 

Koronavirus nás navedl k snižování emisí, měli bychom je však snižovat především kvůli klimatu!

V této dekádě se rozhodne, zda se nám podaří zabránit katastrofálnímu oteplení ve shodě s Pařížskou dohodou. Čas rychle běží. Rockström ukazuje, že transformativní moment pro nás přinesla pandemie COVID-19, neboť se kvůli ní změnilo chování, obchodní modely, či vztahy mezi firmami a vládami. Emise se snížily téměř v míře, která je nyní potřebná pro zahájení rychlého snižovní emisí. Celoročně by to jen za tento rok mohlo být asi o 7 %. Bohužel ne z toho správného důvodu. O toto množství by emise měly klesat i v dalších letech, ale tentokrát  by tomu tak mělo být nikoliv kvůli pandemii, nýbrž díky použití inovací a strukturální změny ekonomiky. Podle Rockströma je dobrou zprávou to, že podle vědy je to zcela MOŽNÉ!  

Johan Rockström v rámci své práce na Institutu pro výzkum dopadů klimatu v Postupimi vedl zpracování výzkumné zprávy Exponential Roadmap, která poukazuje na 36 řešení k snížení emisí o polovinu do roku 2030. Jde např. o větší zapojení větrné energie, práci na dálku, či větší podíl rostlinné stravy. Zpráva také apeluje na to, aby lidé pochopili, že příroda je jejich nejlepší přítelkyně. Je nutné pečovat o půdu, lesy a oceány, které pak mohou lépe absorbovat uhlík. Nyní si již s ohledem na budoucí generace nemůžeme dovolit žádnou ztrátu jakéhokoliv přírodního ekosystému. „Vlády musí firmám dát pobídky, aby podporovaly a obnovovaly lesy, louky, mokřady a oceán, a chránili bohatou diversitu života v těchto ekosystémech. Zemědělství již nesmí být zdrojem uhlíkových emisí, ale jejich pohlcovatelem. Lze toho dosáhnout lepší péčí o půdu a vodu, snížením odpadu z hnojení, a použitím nových technologií. Produkce jídla je zdrojem čtvrtiny emisí. Potřebujeme novou zemědělskou revoluci,“ píše ve svém článku Rockström.“

 

Nastal čas začít se řídit planetárními hranicemi

Koncept planetárních hranic, kterého je Johan Rockström autorem, je založen na stanovení hranic, v rámci kterých můžeme na Zemi udržitelně žít. Některé z nich jsme již překročili. Nyní je na čase se jimi začít skutečně vážně řídit, a to nejen co se týká emisí skleníkových plynů, ale zejména také ve vztahu k využívání krajiny a vody, ale také k biodiverzitě, či množství živin a toxinů. To všechno má vliv na stabilitu planetárního systému. Za tímto účelem vznikla nová mezinárodní partnerská organizace the Global Commons Alliance, která má organizacím pomáhat v dodržování mantinelů bezpečných hranic naší planety. V rámci této iniciativy také v září 2020 vznikne „kuchařka“ pro firmy, vytvořená sítí the Science Based Targets Network.

„Pro investory by bylo moudré tuto publikaci uvítat a nejen proto, že žijí na této planetě. Neustále se zvyšuje jistota, že udržitelné principy a vědeckými daty podložené cíle dávají smysl i finančně. V posledním desetiletí finance zohledňující environmentální, sociální a vládní problematiku překonaly ty, které tento ohled nebraly,“ vysvětluje ve svém článku Rockström.  

Dle jeho slov tak tragédie našeho sdíleného světa nemusí být naším osudem a můžeme jí zabránit. K tomu však bude potřeba okamžité bezprecedentní kolektivní akce obrovského měřítka.

„Přirozeným právem každého dítěte je stabilní, odolná planeta. Dělat nic znamená odepřít toto právo budoucím generacím,“ apeluje známý odborník na klima a zemské systémy.  

Čerpáno z článku Why we need to declare a global climate emergency now vydaného 28. 7. 2020 ve Financial Times