Do konce konference zbývá jeden den. Většina problematických bodů však zůstává nadále nevyřešena.
Zatím není jasné, kolik let bude trvat druhé období Kjótského protokolu. A možná to ani není tak podstatné, jelikož si Evropská unie stanovila závazek pro snižování emisí, který není závazkem – nemusí pro něj totiž vůbec nic udělat, a Austrálie nabídla velkorysé snížení emisí o půl procenta.
Na jednání, které se nehýbe z místa, se zdá se podepsal sám hostitel konference. Hostitelská země je moderátorem a předsedou konference. Jejím úkolem proto je snažit se dovést jednání úspěšně ke konci a pomocí vyjednávacího umění nalézt mezi zúčastněnými zeměmi shodu na co možná nejvíce ambiciózním výstupu. Katar, země s nejvyššími emisemi CO2 na hlavu, v této roli poněkud selhává.
I přes to, že se vyjednávání nese vesměs v duchu „já ne, ty první“, se objevují příklady hodné následování. Dominikánská republika se zavázala k bezpodmínečnému snížení emisí o 25 % oproti úrovni z roku 2010. Hodlá tak učinit bez pomoci zvenčí a na své domácí půdě.
