Rychlá opatření proti globálnímu oteplování by pro svět znamenala menší náklady než závazky, které se státy chystají přijmout po roce 2020. Tvrdí to alespoň studie Mezinárodního ústavu pro aplikovanou systémovou analýzu ve Vídni, která se zakládá na 500 počítačových modelech.
Na neúspěšném klimatickém summitu v Kodani v roce 2009 se smluvním státům Rámcové dohody OSN o změně klimatu nepodařilo přijmout novou smlouvu, která by po roce 2012 navazovala na Kjótský protokol. Na konferenci v jihoafrickém Durbanu se proto v roce 2011 dohodly, že nová mezinárodní smlouva bude sjednána v roce 2015.
Rychlé kroky ke snížení emisí by však podle studie zajistily mnohem větší šanci na omezení globálního oteplování na dohodnutém limitu 2 °C ve srovnání s předindustriálním obdobím.
„Když odložíme opatření o 10 nebo 20 let, výrazně se tím zmenší šance, že se nám podaří dosáhnout cíle 2 °C,“ řekl Keywan Riahi, jeden z autorů studie, který spolupracoval s dalšími odborníky ze Švýcarska, Nového Zélandu, Rakouska a Německa.
„Všeobecně se vědělo, že náklady rostou, když se akce odkládá. Nebylo ale jasné, jak rychle se mění,“ dodal.
Podle studie je načasování kroků vedoucích ke snižování množství skleníkových plynů v atmosféře velmi důležité. Dokonce více než budoucí poptávka po energii, cena uhlíku nebo nové energetické technologie.
V současné době podle studie stačí, aby se cena uhlíku pohybovala okolo 15 eur za tunu CO2. Šance na udržení globálního oteplování v limitu 2 °C by tak byla 60%. V roce 2020 už ale pro dosažení takové šance bude potřeba cena uhlíku ve výši 75 eur za tunu CO2. Další odklad k roku 2030 pak cíl 2 °C činí zcela nedosažitelným, ať už bude cena uhlíku jakákoliv.
Zpráva také ukazuje, že šance na splnění dohodnutého cíle zvyšují zelené politiky jako efektivnější veřejná doprava nebo zateplování budov. Upozorňuje také na potenciál nových technologií, jako je zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS).
