Američtí vědci měřili ubývání masy ledu ve vysokých asijských horách, jako jsou Himáláje, Pamír nebo Ťan-šan, pomocí systému satelitů v letech 2003 až 2010. Tvrdí, že se ztrácejí jen asi 4 miliony tun ledu ročně, zatímco dosavadní výzkumy ukazovaly zmenšování až o 50 miliard tun.
Hydrolog a geograf docent Bohumír Janský z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity však upozorňuje, že čeští vědci zjistili ve stejném časovém rozmezí v kyrgyzském Ťan-šanu naprosto opačné výsledky:
„Z našich podrobných geodetických měření s využitím satelitních snímků zjišťujeme, že tání je naopak velice rychlé. Ledovce se na splazech zkracují. Máme takové ledovce, které ustupují například o 40 až 50 metrů ročně. Vzniká z toho obrovské množství tavných vod, které naplní hráze ledovcových jezer a ty praskají.“
Vědci z Colorada podle něho neprovádějí pozemní měření a pracují jen se satelitními snímky, které umožňují i hmotovou bilanci ledovců.
„My můžeme takto zjistit, jestli objem ledovcové hmoty, ale také sněhu přibývá nebo ubývá. Stejným způsobem probíhá výzkum grónského ledovce. Dovedu si představit, že se tam v poslední periodě zvýšil objem sněhových srážek v nejvyšších polohách a je větší, než byl v nějaké době na počátku měření. Nicméně vezeme-li celkovou bilanci ledovců, tak se mi to nezdá. Jsou stovky prací po celém světě, které dokazují, že ledovce skutečně ubývají,“ říká.
Ledovec může opravdu přechodně narůstat díky sněžení nebo padajícím lavinám v oblastech ledovcových kotlů, zvaných kary, které se nacházejí ve vysokých polohách.
„Ale ledovec je jedno těleso. A jestliže registrujeme všude u splazů velmi výrazné ubývání, musí se to týkat celkové bilance, kde by měly ubývat. Ale jsou regionální odlišnosti. Například podobný výsledek teď znám z Patagonských And, z chilského návětří, kde se několik ledovců v poslední době prodloužilo,“ přiznává Janský.
