Dopady globálního oteplení můžeme pozorovat již dnes. Část je sice pozitivní (prodlužování vegetační sezóny, snižování nákladů na vytápění), bohužel od jisté míry oteplení se ale začínají projevovat jednoznačně negativní důsledky. Od zvyšování teplot způsobujících vlny veder s negativními důsledky na zdraví (zejména u zranitelných osob), prohlubování epizod sucha, zvyšování rizik lesních požárů, vysychání studen po ničivější povodně způsobené častějšími výskyty extrémního počasí apod.
Obrovské ekonomické škody ovšem sčítáme již dnes. Mezi lety 2014–2019 postihla ČR epizoda sucha, která byla podle odhadů nejvýznamnější za posledních 500 let. Stěžejní pro rozvinutí sucha přitom nebyl ani nedostatek srážek, nýbrž vyšší výpar spojený s vyššími teplotami.
Vleklá kombinace nadprůměrných teplot a srážkového deficitu vedla k celé řadě problémů typu vysychání studen a problémů se zásobováním vodou. Jenom náklady na posílení vodní infrastruktury na jižní Moravě se odhadují v následujících desetiletích v desítkách miliard korun.
Sucho také způsobilo oslabení smrkových monokultur rostoucích mimo svá přirozená stanoviště. Připravilo tak podmínky pro největší kůrovcovou kalamitu v české novodobé historii. Smrkové porosty se tak staly jakýmsi lakmusovým papírkem probíhající klimatické změny.
Ekonomické dopady kalamity byly obrovské – za období 2018–2020 je lesníci odhadují na 98,8 miliardy Kč, přičemž poškozeno bylo zhruba 192 938 hektarů lesních porostů a obnova lesů zatím nebyla dokončena. Výzkum navíc ukazuje, že v jádrové zóně o rozloze asi 9 000 km² došlo do roku 2022 ke ztrátě přibližně 38 % lesního pokryvu. Akutní fáze kalamity dnes sice ustupuje, ale problém není uzavřen: v roce 2024 bylo v Česku stále evidováno 41 077 hektarů holin a obnova lesů dál pokračuje. Starší sektorové odhady přitom počítaly dokonce s potřebou zalesnit asi 110 000 hektarů, což mělo vyžadovat kolem 700 milionů sazenic.
I v blízké budoucnosti lze očekávat další výrazné odumírání zbytkových smrkových porostů v klimaticky nevhodných polohách. Lesy přitom zadržují vodu v krajině, ochlazují okolí, ukládají uhlík a chrání před erozí. Jejich úbytek při kalamitě proto všechny tyto funkce naráz oslabuje právě ve chvíli, kdy je nejvíce potřebujeme.
Popis obrázku: Výhled na zpustošené lesy a holé hřebeny nejvíce trápí místní lidi. Autor: Ondřej Bačík, HN
Situaci v Evropě komplikuje skutečnost, že je náš kontinent silně ovlivňován Atlantickou meridionální cirkulací (AMOC), která relativně severně položenému světadílu přináší teplo z tropických oceánů. Tato cirkulace však slábne s tím, jak tající Arktida uvolňuje do oceánů velké množství sladké vody a mění tak jejich slanost. Slaná voda je přitom hustší, a právě rozdíly v hustotě jsou jednou z hlavních příčin cirkulace v systému AMOC. Ani při pokračujícím globálním oteplení proto nelze vyloučit riziko dalších extrémů spojených se změnou oceánského proudění – ta by způsobila výraznější teplotní gradienty, které fungují jako zdroj energie pro extrémní jevy.
