Možná si vzpomenete na kolaps smrkových monokultur způsobený největší kůrovcovou kalamitou v moderní historii České republiky, za níž stálo sucho z let 2014–2019, největší za posledních 500 letech. Odhadované škody dosáhly až 100 miliard korun. Možná si vzpomínáte na vysychání studní ve stejné době a debaty o nutnosti investic do vodní infrastruktury v hodnotě desítek miliard korun. Možná si vzpomenete na bouři Boris, jež se v roce 2024 prohnala Českem a zabila několik lidí a způsobila škody za 70 miliard korun. Podle dat pojišťovny Gallagher Re šlo o osmou nejdestruktivnější přírodní katastrofu roku 2024.
Ve všech těchto případech najdeme otisk klimatické krize. A již dnes víme, že jejich otisky budou čím dál výraznější, protože teplejší klima zvyšuje pravděpodobnost výskytu extrémních jevů. Za tím stojí především tyto dva efekty:
- Teplota je projevem energie.
- Teplejší atmosféra pojme více vody, takže vede k větším, destruktivnějím a silnějším srážkám.
Nárůst extrémních meteorologických jevů, je dnes empiricky doložený jev. Nadto se začínají ozývat hlasy z pojišťovnictví, že proti celé řadě rizik brzy nebude možné se pojistit. Škody jsou totiž tak velké, že by pojištění bylo neudržitelně drahé.
Obrázek: Zvýšení výskytů extrémních srážek. Zdroj: Andrew Dessler, Climate Brink
Oteplení, které dnes probíhá, je tak rychlé a tak rozsáhlé, že s ním lidská společnost nemá zkušenost. Za posledních 12 000 let, tedy v období holocénu, během něhož vznikla lidská civilizace, kolísala globální teplota nahoru a dolů v poměrně úzkém pásu, zhruba kolem 1 °C. Mimo tuto hranici nás vychyluje oteplování spojené se spalováním fosilních paliv od doby průmyslové revoluce. Právě teď se nacházíme v období, které mnozí považují za opouštění relativně bezpečné hranice oteplení. Globální teplota od začátku průmyslové revoluce vzrostla v dlouhodobém průměru zhruba o 1,2 °C (při v krátkodobějším průměru až o 1,5 °C).
Popisek animace: Vývoj teploty od minulé doby ledové, podle současného výzkumu (Osman a kolektiv z roku 2021) ukazuje výrazné regionální rozdíly. Zdroj: Ars Technica
Popisek obrázku: Vývoj klimatu za posledních 24 000 let a projekce pro budoucí oteplení na základě klimatických modelů. Zdroj: Ars Technica
Jde ovšem o růst globální teploty, která neroste rovnoměrně. Různé oblasti světa se oteplují různou rychlostí – obecně se oblasti blíže rovníku oteplují spíše pomaleji, zatímco směrem k pólům se oteplení zesiluje, především v Arktidě. Oceány se oteplují pomaleji než pevnina díky své vyšší tepelné kapacitě, ačkoli pohlcují naprostou většinu přebytečného tepla.
Popisek obrázku: Vývoj průměrné roční teploty v ČR od roku 1961 ukazuje, že se zvýšila o více než 2 ˚C. Za stejnou dobu přitom globální teplota vzrostla výrazně méně (cca o 1 ˚C). Zdroj obrázku: Fakta o klimatu
V praxi to znamená, že pokud sledujeme globální průměr oteplení, průměrná teplota v České republice roste zhruba 1,7–1,8násobným tempem. A zde přichází skutečný problém. Současné projekce ukazují, že do konce století bude globální průměrná teplota záviset hlavně na tom, kolik skleníkových plynů ještě vypustíme. Podle predikcí IPCC bude v období 2081–2100 globální povrchová teplota oproti letům 1850–1900 velmi pravděpodobně vyšší o 2,1 až 3,5 °C při středním emisním scénáři (SSP2-4.5) a o 3,3 až 5,7 °C při velmi vysokém emisním scénáři (SSP5-8.5).
Když vezmeme v úvahu tyto faktory, tak pokud by pokračoval vysoký emisní scénář s možným růstem globální teploty, tak se realita Česka změní naprosto k nepoznání. V takovém případě by bylo velmi těžké odhadovat, jaké budou dopady a jaké existují možnosti adaptace.
Popisek obrázku: Změny průměrné teploty při různých úrovních globálního oteplování. Zdroj: Šestá hodnotící zpráva IPCC, 2021.
