Na první pohled může nárůst teploty o pár stupňů působit jako maličkost, ale zdání klame. Z hlediska klimatického systému jde o obrovské množství zachyceného tepla, které proměňuje Zemi k nepoznání.
Při pohledu na nejchladnější období poslední doby ledové zhruba před 25 000 lety si lidé často myslí, že globální teplota byla o 10 až 20 °C nižší. Ve skutečnosti byla minulá doba ledová chladnější přibližně o 5 až 8 °C v globálním průměru. Svět přitom vypadal úplně jinak. Hladina oceánů byla asi o 80 metrů níže a na ostrovy, na nichž dnes leží Velká Británie, bylo možné z Evropy dojít suchou nohou. Oblast dnešní České republiky se nacházela v pásmu semipermafrostu, sevřená mezi alpským ledovcem a severoevropským ledovým příkrovem. Ten začínal severně od našich hranic a ve Skandinávii dosahoval mocnosti až 2,5 kilometru.
Popisek obrázku: Evropa při poslední době ledové. Zdroj: Perrinremonte.com
Současné oteplování dosahuje zhruba 0,2 °C za dekádu a objevují se zneklidňující data, podle nichž se oteplování v posledních letech výrazně zrychluje. Výrazné globální oteplení by přitom mohlo způsobit, že rozsáhlé oblasti světa budou po velkou část roku jen obtížně obyvatelné, nebo zcela neobyvatelné. Při vysoké vlhkosti se totiž i relativně nižší teploty mohou stát pro člověka smrtelnými. Důvodem je takzvaný efekt mokrého teploměru: organismus se v takových podmínkách nedokáže účinně ochlazovat pocením, protože vzduch je již nasycený vodní parou a pot se nemá kam odpařovat. Trvale zvýšená teplota mokrého teploměru nad 35 °C by byla pravděpodobně smrtelná i pro fyzicky zdatné a zdravé lidi. To vytváří riziko rozsáhlých kaskádových selhání, která mohou uvést do pohybu velké množství lidí.
Popisek obrázku: V poslední dekádě registrujeme znatelné zrychlení oteplení. Zdroj: The New York Times podle dat NASA GISS
Z paleoklimatologického výzkumu zároveň víme, že rychlé a rozsáhlé oteplení nepřináší jen vyšší teploty, ale celou kaskádu dalších problémů. Patří k nim růst hladiny oceánů i narušování jejich fungování: oteplování vody, okyselování, úbytek kyslíku a změny proudění, které mohou rozvracet mořské ekosystémy a potravní řetězce.
Dějiny Země navíc ukazují, že velká a rychlá oteplení byla často spojena s masovým vymíráním druhů. Výmluvným příkladem je permsko-triasové vymírání před asi 252 miliony lety, které bylo spojeno s globálním oteplením o více než 10 °C v průběhu desítek až stovek tisíc let. Jeho stopy nacházíme i v sedimentech, které zachycují rozsáhlé změny v chemii oceánů i masové vymírání mořských organismů.
Popisek obrázku: Permsko-triasové vymírání je jasně vidět i v sedimentu oceánů. Změna barvy ukazuje vymírání mořských organismů – tmavá znamená méně vápníku ze schránek živočichů. Zdroj: Jessica Tierney
Podle současných poznatků je dnešní oteplování výrazně rychlejší než známé epizody oteplení v minulosti. Ačkoli jsou paleoklimatická data zatížena větší nejistotou než moderní měření, není známo žádné minulé oteplení, které by probíhalo stejně rychle jako současné. V současnosti se otepluje zhruba desetkrát rychleji než při přechodu z poslední doby ledové.
Obrázek: Rychlost oteplování v porovnání odhadů s permsko-triasovým oteplováním. Zdroj: Scientific American
Vědci a vědkyně přitom varují, že při takto rozsáhlých změnách riskujeme „nemilá překvapení“ – naše modely totiž mohou podceňovat takzvané body zlomu v klimatickém systému, které můžou spustit kaskádové selhání ekosystémů či přírodních procesů planety, jako je například atlantická meridionální cirkulace (AMOC), jejíž součástí je i Golfský proud a která přináší do Evropy teplo i mírnější zimy.
Pár stupňů tedy není žádná maličkost. Je to obrovská změna, kterou bychom se měli snažit co nejvíce zmírnit.
