Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) nedávno představila studii, v níž analyzovala množství nepřímých emisí po jejich přerozdělení mezi koncové odběratele.
Podle evropských statistik tvoří podíl domácností na produkci emisí skleníkových plynů spojených se spotřebou energie 12 %. Toto číslo představuje tzv. přímé emise, tedy emise, které jsou produkovány přímo domácnostmi.
Vědci EEA se však zaměřili také na tzv. nepřímé emise, které vznikají při výrobě energie například v elektrárnách nebo teplárnách. Po jejich započtení stoupl podíl domácností na vytváření emisí v rámci EU na 25 %.
V případě komerčního sektoru stouplo číslo po započítání nepřímých emisí z 5 na 15 % a při použití stejné metody pro statistiky emisí vytvářených průmyslem výsledek poskočil z 15 na 26 %. Podíl emisí z dopravy stoupl z původních 25 na 29 %.
Nařizování nebo motivace?
Výsledky studie ukazují, že je potřeba více tlačit na regulační opatření v rámci EU, tvrdí Monica Frassoni, předsedkyně Evropské aliance pro úspory energie (EU-ASE).
„Unie má možnost dosáhnout tohoto cíle prostřednictvím právě projednávané směrnice o energetické účinnosti,“ řekla EurActivu Frassoni, která je bývalou poslankyní Evropského parlamentu za italskou Stranu zelených. Jednou z hlavních priorit směrnice je úspora energií v budovách prostřednictvím jejich renovace.
Podobný názor má i Pavel Matoušek ze společnosti Rockwool, která vyrábí minerální izolace (kamennou vlnu): „Směrnice je dobře zacílená a schopná dosáhnout cílů, aniž by bylo potřeba těžkých obětí,“ sdělil EurActivu. Vedle krátkodobých cílů podle něj směrnice přináší i dlouhodobou prosperitu, protože pomůže omezit čerpání zdrojů, snížit emise a přináší větší konkurenceschopnost evropským ekonomikám.
Ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek se však domnívá, že daleko efektivnější než nařizování úspor v budovách je motivace prostřednictvím zdanění energie a zainteresování spotřebitelů energie ve státním sektoru. „Dnes často platí, že pokud nějaká státní instituce ušetří energii, její rozpočet je zkrácen o odpovídající částku. Pokud by si mohla ušetřené peníze ponechat a použít je například na platy, byla by více motivována k investicím do úspor,“ řekl EurActivu.
Jak si stojí Česká republika
Analýza nabízí kromě shrnutí celoevropských čísel také statistická data pro jednotlivé členské státy. Z údajů získaných v České republice vyplývá, že celkový součet nepřímých emisí tvoří v případě Česka 58% podíl na celkovém množství emisí skleníkových plynů. Celoevropský součet nepřímých emisí z průmyslu, dopravy, budov a dalších sektorů přitom tvoří „pouze“ 41 % celkových emisí.
Z dat pro Českou republiku také vyplývá, že množství nepřímých emisí „vytvářených“ komerčními budovami je trojnásobně vyšší než množství emisí přímých. V celoevropském průměru je přitom množství nepřímých emisí vyšší pouze dvojnásobně.
Ještě výraznější rozdíl panuje v případě domácností. Zatímco v EU je průměrné množství nepřímých emisí z domácností téměř stejné jako množství přímých emisí, v Česku tvoří nepřímé emise více než dvojnásobně vyšší číslo. V množství přímých emisí z domácností si stojíme v evropském srovnání dobře (jde o 7 %, v případě EU o 12 %). Po započtení nepřímých emisí se však Česká republika dostává na 25 %, což je stejné číslo, jaké platí pro celou EU.
Důvodem pro nepříznivé výsledky Česka při porovnání s jinými zeměmi je podle citovaného Pavla Matouška nejasný koncept české energetiky. „Stát neučinil z úspor prioritu a místo efektivního tlaku se v České republice energetické úspory odehrávají ve sféře dobrovolnosti a individuálního přístupu.“
Podle Martina Hájka z Teplárenského sdružení ČR je však důvodem způsob výroby elektřiny, která je u nás vyráběna převážně z uhlí, tedy fosilního paliva s vysokým emisním faktorem. „Druhý faktor spočívá v tom, že nejsou započteny emise související s těžbou, dopravou a zušlechťováním paliv využívaných v EU, pokud jsou vypouštěny mimo území Unie,“ dodává.
Jak ušetřit energii
Studie ukazuje, že komerční a rezidenční budovy se v Česku, stejně jako v rámci celé EU, podílejí 40 % na celkové produkci emisí přepočtených na konečnou spotřebu energie. Emise vytvářené průmyslem přitom tvoří 28 %, emise z dopravy 20 %.
Podle ředitele Centra pasivního domu Jana Bárty spočívá v úsporách energie spotřebované v budovách velký potenciál. „V současnosti je zrekonstruována asi polovina panelových domů, a právě tyto budovy jsou pro úspory nejekonomičtější, protože jsou tvarově jednoduché a nejsou památkově cenné,“ řekl. Dodal však, že v případě renovací budov je nezbytné myslet i na zajištění potřebného větrání, renovaci otopných systémů a rozvodů teplé vody.
Matoušek k tomu dodává, že díky úsporám energie v budovách vzniká řada příznivých přídavných efektů. „Řeší se například úpravy fasád, které by měly projít rekonstrukcí tak jako tak. Vzniká také poptávka po zaměstnanosti a omezují se budoucí náklady na provoz.“
„Úspory není potřeba dělat jen v konečné spotřebě. Obrovský potenciál spočívá v sektoru transformace energie, což zjednodušeně znamená ve výrobě elektřiny,“ domnívá se však Hájek. Podle něj je tak možné množství nepřímých emisí snižovat nejen snížením spotřeby energie v budovách, ale také zvýšením účinnosti při její výrobě. „Při výrobě elektřiny se v České republice maří více než 28 % veškeré primární energie. Využitím jen jedné pětiny mařeného tepla z výroby elektřiny bychom uspořili stejné množství primární energie jako snížením spotřeby tepla v budovách o 50 %,“ uvedl pro EurActiv
Nepřímé emise nahrávají potřebě energetických úspor
Domácnosti se v EU podílejí na produkci čtvrtiny emisí skleníkových plynů spojených se spotřebou energie. Poukazuje na to analýza, kterou nedávno vydala Evropská agentura pro životní prostředí. Významným problémem jsou podle studie především nepřímé emise. Řešením může být větší efektivita při výrobě energie nebo její spotřebě.
