To, že mýty v klimatické debatě nejsou pouze výsledkem neinformovanosti či prostého omylu, začalo být zřejmé již v průběhu 90. let minulého století. Tehdy vznikaly první investigativní projekty, které odhalovaly systematické útoky na vědce a vědkyně či vědecké instituce, ale také snahy vytvářet „paralelní vědu“ po vzoru tabákového průmyslu. Ten si v minulosti najímal vysoce postavené a mediálně atraktivní vědce, školil je pro veřejná vystoupení a vysílal je do debat, aby zpochybňovali či relativizovali poznatky o škodlivosti kouření. Podobné strategie se začaly objevovat i v oblasti klimatické změny.
Významný příspěvek k systematickému mapování těchto postupů přinesl výzkum kognitivního psychologa Johna Cooka, který se problematice dlouhodobě věnuje. Na základě analýzy tisíců argumentů formuloval rámec známý jako FLICC, jenž klasifikuje hlavní techniky manipulace. Zkratka FLICC označuje hlavní manipualtivní techniky: Fake experts (falešní experti), Logical fallacies (logické klamy), Impossible expectations (přehnaná či nesplnitelná očekávání), Cherry picking (vytrhávání z kontextu či selektivní práce s daty) a Conspiracy theories (konspirační teorie).
Popisek obrázku: Schéma FLICC. Zdroj: Skeptical Science
Falešní experti (Fake experts)
Jde o prezentování osob jako autorit v oblasti, ve které ve skutečnosti nemají relevantní odbornost. Typickým příkladem může být využívání vědeckých osobností z jiných oborů (například z fyziky či laureátů Nobelovy ceny za nesouvisející výzkum), které jsou mediálně představovány jako klimatologové. Argumentační síla je zde založena na reputaci, nikoli na odbornosti v daném tématu.
Příklad: John Clauser je sice nositelem Nobelovy ceny, ale obdržel ji za výzkum, který nijak nesouvisel s klimatem. Zároveň je členem organizace CO₂ Coalition, kterou založili lobbisté fosilního průmyslu. Zdroj: Echo24.cz
Logické klamy (Logical fallacies)
Při této manipulativní technice se využívají argumentační chyby, které na první pohled působí přesvědčivě, ale jsou logicky neplatné. Častým příkladem bývá tvrzení, že „CO₂ následuje teplotu, tedy nemůže být příčinou oteplování“ (tzv. CO₂ lag temperature argument). Tento argument ignoruje rozdíl mezi historickými změnami klimatu a současnou situací, kdy příčina rychlého nárůstu koncentrace CO₂ spočívá ve spalování fosilních paliv.
Příklad: Logický klam, který mylně tvrdí, že současné oteplení nemůže mít antropogenní přičiny, když v minulosti probíhalo jinak. Zdroj: Institut Václava Klause
Přehnaná nebo nesplnitelná očekávání (Impossible expectations)
Účinné při klamání veřejnosti je také požadování absolutní jistoty nebo dokonalé předpovědi jako podmínky pro politické rozhodování. Argumentuje se například tím, že „dokud klimatické modely nepředpoví vývoj na desetiny stupně přesně, nemůžeme nic dělat“. Takový požadavek však ignoruje povahu vědeckého poznání i běžnou praxi rozhodování za podmínek nejistoty. Věda totiž vždy pracuje s nějakou rolí nejistoty a její existence sama o sobě nediskvalifikuje vědecké poznatky.
Vytrhávání z kontextu (Cherry picking)
Velmi rozšířený způsob, jak překrucovat vědecké poznání, představuje selektivní výběr dat či časových úseků tak, aby podporovaly předem daný závěr. Typický příklad představuje poukazování na krátké období stagnace teplot (tzv. hiatus) bez zohlednění dlouhodobého trendu nebo ignorování širšího souboru dat.
Příklad: Autor webu Klimaskeptik.cz vytrhává z dlouhé řady, kde je jasně vidět oteplení, část dat, aby zakryl dlouhodobý trend.
Konspirační teorie (Conspiracy theories)
Jako samostatný žánr slouží spekulativní konspirační teorie. Jejich podstatou přitom není, jak by se mohlo zdát, samotné téma spiknutí. Konspirace se vyskytují mezi lidmi zcela běžně a existují i specializované instituce na jejich odhalování (například policejní složky zaměřené na organizovaný zločin). Konspirační teorie však staví převážně na spekulacích, chybí jim dostatečné důkazy a mají tendenci ignorovat protiargumenty, které nezapadají do jejich skandalizujícího výkladového rámce.
Oblíbenou konspirační teorií například je, že klimatická změna je podvod – výmysl vědců, OSN či „globálních elit“, kteří chtějí zavést globální totalitní režim nebo se chtějí skrze vyvolávání strachu obohatit. Klimatická politika je pak často spojována s údajnou snahou o omezení svobody nebo zavedení „globální vlády“. Konspirační teorie se šíří i proto, že jejich grandióznost a šokující rozsah samy o sobě přitahují pozornost.
Popisek obrázku: Z žánru konspiračních teorií dokázala řada internetových komentátorů vytvořit velmi výnosný byznys. Jejich popularita je přivedla do centra zájmů jak fosilních lobby, tak politických technologů zaměřených na vytváření dezinformačních kampaní.
Další literatura:
- Dana Nuccitelli. 2015. Climatology versus Pseudoscience: Exposing the Failed Predictions of Global Warming Skeptics. Praeger
- John Cook. 2020. A history of FLICC: The 5 techniques of science denial. Skeptical Science
- Joseph E. Uscinski, Karen Douglas, and Stephan Lewandowsky. 2017. Climate Change Conspiracy Theories. Oxford Research Encyclopedia of Climate Science
